Slovník české frazeologie a idiomatiky 5

Onomaziologický slovník zásadním způsobem doplňuje a sjednocuje dříve vydané čtyři díly Slovníku české frazeologie a idiomatiky. Zahrnuje frazémy a idiomy všech čtyř vydaných svazků, které změněnou organizací a způsobem prezentace spojuje dohromady podle jednotného hlediska, a to významu.
Většina tradičních slovníků nabízí svá hesla tak, že v nich hledáme abecedně podle výchozího hesla, resp. jeho formy. Tento slovník, který je onomaziologický a je vlastně tezaurem české frazeologie, vychází naopak od významu hesel a způsob hledání tedy převrací (místo od výchozí formy začíná od výchozího významu frazému a idiomu). Podle zvoleného konkrétního významu uvádí všechna hesla pro něj relevantní, která jsou uvnitř tříděná mj. podle toho, zda jde o přirovnání, výrazy neslovesné, výrazy slovesné anebo větné (což odpovídá uspořádání vydaných a abecedně uspořádaných čtyř svazků). Použité výchozí významy, podle kterých je tu vše uspořádáno, jsou jednoslovné, podle potřeby jsou ale doplněné o potřebné kombinace pokrývající významové jádro hledaného výrazu.

Takto se tu pro výchozí význam „bojovat“ objevuje množství hesel různého typu z jednotlivých svazků slovníku, která sémanticky spojuje tento výchozí význam „bojovat“ a jeho podtypy, a najde se tu pak např. bojovat jako lev, nenechat něco (jen) tak (tj. bojovat proti něčemu), hájit svou existenci (tj. bojovat o svou existenci), hájit čest praporu (tj. v podtypu bojovat za ideál společný), bojovat na život a na smrt (tj. bojovat do konce), rvát se s osudem (tj. bojovat s vývojem nepříznivým), bojovat za čest a slávu (tj. bojovat nezištně), ale i Přeskoč, přelez, jenom nepodlez. (tj. bojuj vynalézavě, ne však nečestně!) a mnoho dalších. Tímto způsobem podle podobnosti seřazená a do podtypů a podle původních svazků hierarchizovaná a uspořádaná data jsou tu sesbírána a představena poprvé a jinde k dispozici nejsou; svým způsobem tvoří protiklad k onomaziologickému slovníku obecnému (např. Rogetovu, který pro češtinu nově existuje také), který je však založený pouze na jednotlivých slovech (pojmech) a frazémy neobsahuje. Princip, který se tu užívá jako výchozí, je široce pojímaná podobnost, ale i obdobnost a další významové souvislosti (včetně opozitnosti).

Je třeba zdůraznit, že frazémy zde prezentované jsou přebírány z předchozích čtyř formálně orientovaných, tj. alfabetických svazků frazeologického slovníku, kde jsou však roztříštěné podle tematiky těchto svazků a nedávají představu celku frazeologie národního jazyka ani jejího složení. Pro velký rozsah dat (výchozí čtyři slovníky tvoří téměř 4000 stran) tento tezaurus tedy postupuje nutně úsporně a upouští od podrobného popisu významu (kromě stručných glos jako výše), který si lze podle potřeby ověřit pamětí či hledáním v uvedených čtyřech slovnících; slovník je tedy primárně určen pro kompetentní rodilé mluvčí češtiny. V tomto smyslu představuje vůbec první onomaziologický slovník národního jazyka tohoto druhu, který jiné jazyky postrádají.

Uživateli odbornému i laickému nabízí tento slovník první ucelené pokrytí a zpracování české frazeologie a idiomatiky ve smyslu onomaziologickém, tezaurovitém. Zároveň se tu v praktické rovině nabízí i nejbohatší zdroj poznání jazyka a možnost výběru výrazů pro vytříbeného autora, autora učebnic a slovníků, překladatele, studenta, ale i lingvistu a další zájemce. Je to poutavé čtení upozorňující především na bohatost českého pojmenovávacího aparátu na úrovni frazémů a idiomů, jehož popis dosud nebyl k dispozici, ale specificky i na to, že se dá psát i mluvit vybraněji a jemněji, pro leckoho rafinovaněji, než jen pouhým řazením jednoduchých běžných slov do jednoduchých vět.