Čekání na sníh v Havaně

V roce 1962 se jedenáctiletý Carlos Eire stal jedním ze čtrnácti tisíc dětí, které byly v rámci operace Pedro Pan převezeny letadlem do Spojených států. Rodiče zůstali na Kubě. Jeho dětství je námětem této knihy – hořkých, srdcervoucích a opojně krásných vzpomínek na roky života strávené v privilegované kubánské domácnosti – a na kubánskou revoluci, jež ho učinila vyhnancem z vlastního dětství.
To dětství bylo až do chvíle, kdy se jeho svět změnil, stejně bezstarostné a stejně plné obav jako dětství kohokoli jiného – jen s malými exotickými rozdíly. Jeho otec, soudce a posedlý sběratel umění a starožitností, je přesvědčený o tom, že byl v minulém životě Ludvíkem XVI. a že jeho žena byla Marií Antoinettou. Jeho matka však hledí do budoucnosti a touží po tom, aby její děti byly moderní – tedy aby obdivovaly všechno, co přichází z Ameriky. Starší bratr popravuje ještěrky elektrickým proudem. Carlos, obklopený výstředními osobnostmi a žijící v domě přeplněném portréty Ježíše, který se mu zjevuje ve snech, hledá tajné důkazy Boží existence.
V roce 1959 však prezident Batista náhle mizí a na jeho místo nastupuje partyzán jménem Castro, který kouří doutníky a ruší Vánoce. Přestřelky vojenských jednotek jsou slyšet odevšad. A autorovi spolužáci začínají jeden po druhém mizet – jsou tajně odváženi do Spojených států. I Carlos tam nakonec skončí a svého otce už nikdy nespatří.