K horským velikánům zub za zubem

Předkládaná kniha je výsledkem několikaletých expedic za ozubnicovými tratěmi Evropy.
Projedete se nejstrmější zubačkou v Evropě na horu Pilatus. Vystoupáte do nejvýše položené železniční stanice na Jungfraujoch - Top of Europe, do téměř 3500 metrů nad mořem. Zatajíte dech při průjezdu Mont Blanc Expressem divokými soutěskami a pohledu do horských rozsedlin pod vámi. Na Furkabahn pojedete po doslova shrnovacím mostu. V létě po něm jezdí parní lokomotiva, v zimě udělá místo padajícím lavinám.
Ve Stuttgartu budete obdivovat tramvaj-zubačku, která se prohání městem. Jako hudba vám bude znít syčení páry, oblaka dýmu a pravidelné nárazy pístu ve válci při stoupání na Rothorn.
V Zurichu dojedete zubačkou do hotelu. Dostanete se do nadmořské výšky, kdy slavný Matterhorn se zdá na dosah ruky. Projede se cestou, po které jezdily přes hory mezi jihem a severem Evropy koňské povozy.
V Glacier Expressu dostanete víno ve skleničce se šikmou nožičkou. Aby se víno nevylilo, budete ji natáčet podle toho, jak se mění stoupání na trati. Při nostalgii a obdivu k technickému fortelu předků budete stoupat zub za zubem k horským velikánům Evropy. Součástí knihy je i jediná zubačka v Čechách: Tanvald-Kořenov. Jde o nejstrmější železniční trať v České republice.

Epocha železničních tratí začala v druhé polovině 19. století. Bylo to v době rozvoje nových průmyslových odvětví, která nabízela nová pracovní místa. Obyvatelstvo venkova hledalo práci a stěhovalo se do měst. Rostl počet měst i počet jejich obyvatel. Města rostla doslova explozivně. Symbolem doby se stala železniční doprava. Železnice znamenala pokrok a mobilitu. Mnoho malých měst a vesnic mělo náhle spojení s "velkým světem". To dávalo nebývalé možnosti k získání práce a pomáhalo ekonomickému rozvoji kraje. Železnice umožnila rozvoj nových hospodářských odvětví. Byla u zrodu odvětví, jež nikdo neplánoval, odvětví, která zde ještě nikdy nebyla, a navíc přispívala i k rozvoji turistického ruchu.
Městský člověk uzavřený v šedi zdí domů, daleko od přírody viděl v železnici možnost, jak se dostat k moři nebo do hor. To vše nabízela železnice za rozumný peníz.
Lidé se horám v důsledku náročné cesty zpočátku vyhýbali. Hory, to byla záhada, osamělost, nebezpečí a tajemství. Tento názor trval až do pozdního středověku. O horách se to hemžilo historkami o nadpřirozených bytostech, netvorech, trpaslících, a dokonce zmizelých lidech. Nebylo proto divu, že vrchnost bránila navštěvovat hory a probouzet zlé duchy. Na počátku 18. století se názor lidí na hory změnil. Začali se o ně zajímat odborníci. Vědci označovali hory přímo za ráj. Nakonec se hory staly předmětem vědeckého zájmu. Byly kartografovány, byla zkoumána jejich fauna a flóra, začala horská turistika. Patřilo k dobrému tónu noblesní společnosti čas od času si vyjet do hor. Užít si čerstvého vzduchu, podělit se o zážitky se svými známými. Doprava pochopitelně poskytovala jen takový luxus, který mohla nabídnout technika.
Dne 21. května 1871 zažil horský turismus senzaci. Z Vitznau na horu Rigi ve Švýcarsku byla dána do provozu první ozubnicová trať v Evropě. Cesta k horským velikánům byla otevřená. Stala se vzorem pro další horské zubačky po celé Evropě.