Lucemburkové

Přehledně pojatá monografie věnována císařskému a královskému rodu, původně leníkům francouzského krále, představuje poslední práci německého historika Jörga K. Hoensche, autora celé řady historických knih, především pak biografií dvou českých králů Přemysla Otakara II. a Matyáše Korvína. Hlavní důraz v ní autor samozřejmě položil na osobu císaře Jindřicha VII., jehož prostřednictvím si lucemburská dynastie vydobyla na více než sto let nejvýznačnější místo ve středoevropském prostoru. Jeho potomci, jimž se na mnohá desetiletí podařilo získat českou a posléze i říšskou korunu, svým způsobem pokračovali v Jindřichových plánech, vždy je však dokázali podle svých osobnostních předpokladů a samozřejmě i s ohledem na politické ambice a moc svých protivníků výrazně proměnit a zacílit novým směrem. Skutečně promyšlenou dynastickou politiku však prováděl až Karel IV., jenž v generaci svých synů sice uspěl, avšak z dlouhodobého hlediska moc Lucemburků nakonec rozmělnil. Protože v centru Hoenschova zájmu stojí lucemburští panovníci, je jeho knihu možné vnímat i jako řadu navzájem propojených biografií mocných mužů 14. století – Jindřicha VII., jeho bratra, trevírského arcibiskupa Balduina, českého krále Jana Lucemburského, „popského krále“ Karla IV. a v neposlední řadě i portrétů jeho synů Václava IV. a Zikmunda Lucemburského.